Nadání je vrozené. Kdo nedostal do vínku aspoň náznak talentu, má smůlu a nemá smysl se dál trýznit marnou snahou. Průměrné IQ? Tak s tím díru do světa taky neuděláte. Přirozené vlohy? Holky nemají šanci vyniknout v matematice, chemii ani astronomii, natož ve fyzice. A jestli se nepletu, tak černoši jsou méně inteligentní, Romové jsou na tom ještě hůř a blondýny úplná katastrofa. Někde jsem to slyšel nebo četl, tak to prostě je.
Věříte, že vaše inteligence a nadání jsou pevně dané vlastnosti, které se dají jen málo změnit? Nebo si myslíte, že se schopnosti vyvíjejí usilovnou prací a pílí? Odpověď na tuto otázku definuje, zda máte fixní nebo růstové nastavení mysli. Podle psycholožky Carol Dweck ze Stanfordovy univerzity je právě toto nastavení klíčem k naší spokojenosti a úspěchu. Fixní myšlení limituje výsledky a apriori zavrhuje veškerou nepříjemnou a potenciálně zbytečnou snahu. Růstové myšlení naopak umožňuje využívat potenciál a vnímat obtížné úkoly a komplikace jako atraktivní výzvy, které přinášejí motivaci i mimořádné výsledky.
TOXICKÉ Stereotypy a nálepky
Zásadní roli v upevňování fixního myšlení hrají i negativní nálepky a stereotypy. Lidé se díky nim obávají, že jejich výkon potvrdí negativní předsudek, který o jejich skupině panuje. Pokud se domnívají, že jejich schopnosti jsou neměnné, negativní nálepka jim říká, že jsou druhořadí a nemají dostatečný talent. Lidé s růstovým nastavením mysli se naopak stereotypům dokážou bránit, protože věří, že se mohou zlepšit. Jejich výkon proto žádný stereotyp nenaruší.
Joshua Aronson a Claude Steele tento fenomén studovali a ve svých výzkumech šli pěkně do hloubky. Potvrdili, že pokud žena usedne k testu v místnosti s převahou mužů, výsledek jejího testu je výrazně horší, než kdyby jej absolvovala v jiném, vyrovnanějším prostředí. Zdokumentovali, že i pouhé zaškrtnutí políčka označující pohlaví nebo rasu vyvolá v mozku stereotyp a významně zhorší celkový výsledek. Téměř cokoli, co vám před testem v oboru, v němž se stereotypně předpokládá vaše vrozená indispozice (například, že jste žena, nebo dokonce blondýna), vám také výrazně zhorší výsledky. Pokud se však podmínky změní a stereotyp není ničím vyvolán, výsledky jsou stejné. Běloši podávají stejné výsledky jako černoši, muži jako ženy.
NAPROSTO Průměrní géniové
Často se mylně domníváme, že velikáni umění, kultury a vědy byli a jsou výjimečně nadaní od kolébky. V mnoha případech tomu tak vůbec není. Benjamin Bloom, badatel v oblasti vzdělávání, studoval předpoklady a rozvoj slavných a úspěšných lidí, včetně světových tenistů, olympijských vítězů, klavírních virtuosů nebo neurologů. Naprostá většina z nich v dětství ničím nevynikala a nevykazovala žádný zřejmý talent, dokud učení a zdokonalování nezačali brát vážně a intenzivně.
To samé platí pro W. A. Mozarta, Jacksona Pollocka nebo šachistku Judit Polgár. Odborníci se shodují, že Pollock měl jen malý přirozený talent pro umění a jeho raná tvorba tomu i odpovídá. Byl však posedlý, zarputilý a odhodlaný zdokonalit svou práci do extrému. Twyla Tharp, světoznámá choreografka, ve své knize The Creative Habit celou věc shrnuje nějak takto: „Tvořivost není magickým aktem inspirace. Je výsledkem tvrdé disciplíny, nekonečné píle a neutuchajícího nadšení“.
Proč je pochvala za talent TAK zhoubná?
Paradoxem je, že i chvála za schopnosti je pastí pro fixní nastavení mysli. Mnoho rodičů se domnívá, že chválením talentu podporují dětem sebevědomí. Opak je pravdou. Děti, které jsou chváleny za svůj talent (třeba formou šikulkování), se časem začínají obávat náročných úkolů, protože neúspěch pro ně může znamenat vážné ohrožení přesvědčení o jejich vrozeném nadání. Nechtějí pak raději dělat nic, co by jejich talent zpochybnilo.
Naopak, žáci chválení za úsilí a snahu se na náročné úkoly těší a výzvy vyhledávají s pozitivním přístupem: čím těžší, tím lepší. Fixní myšlenka, že úspěch znamená inteligenci a neúspěch její nedostatek, vede k celoživotnímu útěku od výzev. Stejně tak pozitivní nálepky jako „talentovaný“ nebo „geniální“ mohou být nebezpečné, protože pokud se jedinec s takovou nálepkou dostane do potíží, vnímá to jako selhání svého daru, a nikoli jako výzvu k růstu.
ZÁSADNÍ ZMĚNA KvalitY myšlení
Po světě neběhají pouze fixní lidé nebo růstoví lidé. Dohledané statistiky uvádějí, že je mezi námi zhruba 40 % fixně nastavených, 40 % růstově nastavených a 20 % má smíšené nastavení. Současná odborná veřejnost se čím dál víc přiklání k faktu, že každý z nás má v sobě obojí, v různém poměru s ohledem na situaci nebo životní etapu. Doma můžete být fixní (Měla jsem si vzít radši toho Hufnágla) a v práci jen růstoví (Sice to potřetí nevyšlo, ale teď už víme co a jak, takže do toho!).
Kvalitu myšlení lze naštěstí výrazně měnit. Inteligence, i když ji původně vnímáme jako vrozenou, se i s trochou úsilí dá výrazně formovat a rozvíjet. Udržovat si růstové nastavení mysli znamená přestat být svým vlastním vzorem a přesvědčovat sám sebe, že jste dosáhli maxima. Je důležité si uvědomit, že každý, kdo dosáhl úspěchu, na to vynaložil obrovské úsilí. Je to důkaz, že práce a úsilí mohou být našimi nejlepšími přáteli, a že je potřeba brát některé věci velmi vážně a některé naopak vůbec.
___
Poznámka: Jakákoliv podobnost s tvým mentálním nastavením je náhodná.
